~ Ze zákulisí ~ O obalech, penězích a trpělivosti

Ze zákulisí: o obalech, penězích a trpělivosti

Před nedávnem jsem na našich sociálních sítích ohlašovala konec 30g plastových obalů na bezsodé deodoranty (v tuto chvíli je nabízíme pouze v papírovém obalu) - dávali jsme jim šanci několik let, ale frekvence zasekávajícího se obsahu přesáhla přijatelnou mez, takže jsme je přestali prodávat. A ptala jsem se tu, jestli vám přijde OK nabízet bezsoďáky jen v papíru, nebo byste ocenili i plastovou variantu. Z ankety vyšlo, že byste měli rádi na výběr mezi papírem i plastem, proto jsem začala pořádně šlapat do rozjetého testování nových plastových obalů.

Jsem člověk, který jede na výkon. Rčení „i cesta je cíl" se mi strašně líbí a závidím lidem, kteří ho umí autenticky žít. Snažím se s tím pracovat, ale zatím je nutné přiznat si, že jsem zaměřená spíše na ty výsledky. Proto je pro mě současná doba, kdy většinu dne strávím kojením, těžká - hlavně když mi hlavou začnou vířit myšlenky týkající se vší rozdělané práce a mého šnečího tempa.

O to více jsou pro mě okamžiky, jako tento, živou vodou. Dovolují mi podívat se za sebe a ocenit, jaký ohromný kus práce jsme od vzniku Biorythme odvedli.

Velká chvíle, o které teď mluvím, je spojena s tématem, které se moc často nevytahuje: s penězi. Slavnostní pocit jsem totiž pocítila ve chvíli, kdy jsem v bance odklikávala platbu s cifrou, která mi i nyní nepřestává vyrážet dech. Objednali jsme obaly na deodoranty za čtyři sta tisíc korun.

To je pro někoho, kdo před pár lety začínal podnikat s poloprázdným prasátkem,  n e u v ě ř i t e l n á  částka, která ve mně vzbuzuje zároveň velkou radost (dostali jsme se do bodu, kdy jsme dokázali našetřit takovou hromadu peněz a můžeme si dovolit koupit obaly, na které jsme zatím nedosáhli), ale také ohromný respekt a strach (bankovní účet je vybrakovaný... co když se nakonec objeví i u těchto obalů nějaký problém a zůstanou nám oči pro pláč... můžeme si to vůbec dovolit?).

(Nejen) ségra nechápe, jak to, že mi dvě věci trvají vždycky tak strašně dlouho - a tím dlouhem nemám na mysli týdny, ale roky: vývoj nových výrobků a řešení obalů. Proto bych se s vámi chtěla podělit o to, jak to funguje (obaly, o vývoji zase příště). Možná se pak se mnou dokážete vžít do kouzelného okamžiku, kdy jsem u něčeho tak obyčejného, jako je provádění platby, zažívala pocit dobře odvedené práce. Protože od první myšlenky po tenhle okamžik uplynula tři dlouhá léta.

V roce 2018 mi ve schránce přistála zpráva od neznámého dodavatele obalů. Zaujaly mě ty na deodoranty (mimo jiné tím, že jsou vyráběné v německé továrně), proti našim byly ale trojnásobně drahé. Když jsem se navíc dozvěděla, že je nutné koupit naráz 10,000 kusů, na dlouhou dobu jsme se rozešli s tím, že tudy cesta nevede.

Čas ale plynul a my uvedli na trh deoše bez sody, které se od začátku úplně nekamarádily s našimi průhlednými obaly. Vzpomněla jsem si na nabídku a poprosila o vzorky, které podstoupily cestu, jež je jedním z důvodů délky celého procesu. To se všechny naplní testovanou hmotou a začnou se s nimi dělat psí kusy: část zůstane v pokojové teplotě, část jde do chladu, část do mrazu, u části se snažíte napodobit rozpálená auta a kabelky na slunci, část se přesouvá z jednoho prostředí do druhého... A celé to trvá ideálně několik měsíců. Bohužel, po tak dlouhé době se často ukáže, že obaly naplněné naším výrobkem nejsou kompatibilní s některou z těchto situací, což se stalo i tady. Bezsodé deodoranty jsme tak začali balit do našich původních obalů a nikdy k nim nevznikla XXL verze (zatímco u menších obalů nám připadalo, že je to... jakž takž... v pohodě, tak u velkých bylo ihned jasné, že z nich vydolovat prostě nejdou).

Možná si říkáte, proč jsme prostě neoslovili další dodavatele. Musím vám říct, že trh s vysouvacími (!) obaly na deoše je za mě opravdu tristní. Nepoužívají se žádné inovativní materiály (snad kromě papíru, který jsme se několik let pokoušeli sehnat - s podmínkou, že nebude z Číny... a po dlouhých nervech se to nakonec i povedlo) a většina je pěkně ošklivá. A všude také platí magická odběrová hranice 10,000 kusů. Což je při relativně vysoké ceně jednoho kusu (vysouvací obal je docela komplikovaná záležitost) počet, který si naprostá většina malých výrobců nemůže dovolit. I já si ještě před pár lety říkala, že když testované vzorky nevyšly, tak je to prostě znamení, že tuto hranici nemáme atakovat.

Dál jsem se chlácholila tím, že to s těmi našimi není tak špatné, což bylo lhaní si do kapsy - ve skutečnosti se mi svíral žaludek z každé reklamace, kde jasně stálo: „deodorant je super a fakt funguje, ale nedá se kvůli obalu používat". Myslím, že nás tohle hrnutí problému před sebou stálo kromě psychické pohody i desítky tisíc: jednak jsme každému, kdo se s tímhle problematickým týpkem setkal, obratem posílali náhradu zdarma a jednak jsme zavedli zdlouhavou výstupní kontrolu, kdy se každý každičký deoš ručně zkoušel. I přesto si hajzlíci našli cestu, jak nás dál zlobit: začali se rafinovaně zasekávat až po delší době.

Chvála Jenny, která má na starost e-shop a na rozdíl ode mě byla se stížnostmi konfrontována mnohem častěji: jednoho dne řekla, že s tímhle prostě končí a odmítá komukoliv poslat další potenciálně problematický kousek. Říkala to tedy už tak asi rok, ale teď už to znělo fakt rozhodně a já tentokráte naštěstí poslechla.

Další kolečko shánění mohlo začít. Zjistila jsem totiž, že dodavatel má další typy obalů a navíc, že se navíc ještě některé druhy vyrábí z různých materiálů. Do té doby mě vůbec nenapadlo, že by tohle mohlo mít vliv na funkčnost. No nebudu to zdržovat, vliv to má a zjistit to trvalo dalších 9 měsíců, ve kterých jsem si s výrobcem vyměnila 50 mailů, viděla jsem mnoho podrobných technických specifikací, do testovaných obalů jsme rozlili přes 50 kilo deošové hmoty, zjistili, že opravdu stojíte i o XXL verzi (bude, bude!), tisíckrát šroubovali deodorant nahoru, tisíckrát pak zase zpátky, otestovali plnění shora i zespodu, zaplnili jimi naše ledničky i kufry rozpálených aut, u většiny vzorků bohužel zjistili, že nefungují, u některých měli naději, která pak ale zhasla, u některých si nebyli jistí, jestli nejsou moc malé nebo naopak moc velké, u všech řešili hodně vysokou cenu... a začali pomalu, ale jistě šetřit, protože bylo jasné, že jestli si plácneme, tak to bude naráz velká perda.

A perda to také byla, což si člověk pořádně uvědomí, když se částka milosrdně zahalená do eur přepočítá v historii plateb na české koruny. Tam už ty statisíce červeně křičí člověku do obličeje a poťouchle mu připomínají, co vlastně udělal.

Já mám teď tři měsíce na to vysílat pozitivní myšlenky, ve kterých si moc přeju, aby byly obaly opravdu vyrobené tak, jak jsme se domluvili... aby k nám všechno doputovalo v pořádku... aby nechyběly žádné součástky... aby byly vyrobené ze správného materiálu... aby se deodoranty najednou zcela záhadně nezačaly chovat jinak... aby se vám obaly líbily a dobře používaly... aby měla ohromná XXL velikost (80 g) dobrou odezvu... (Vím, vy si teď říkáte, že jsem paranoidní, ale já zažila někdy až neuvěřitelné situace, nejvíce právě kolem obalů a etiket. Když se řekne, že mají být papírové a bílé, tak se klidně může stát, že přijdou plastové a černé, na mou duši).

Vlastně ani nevím, co měla být pointa tohoto dlooouhého pojednání. Snad jen podělit se o radost, možná nechat malinko nakouknout za oponu něčeho, u čeho věřím, že to vypadá přímočaře a úplně jednoduše, možná poslat sílu všem, kteří se o něco pokouší a mají občas pocit, že je to fakt na prd...

Ne, už jsem si vzpomněla, co byl na začátku můj záměr: oznámit, že za pár měsíců budou bezsodé deoše v prodeji zase i v plastu a co více, bude i XXL varianta.

Příště se pokusím být zase jednou o něco stručnější.

Díky všem, co dočetli až sem, jste nejlepší a moc si toho vážím!

Anet, 30.5.2021