Proč jsem řekla sbohem hormonální antikoncepci

PROČ JSEM ŘEKLA SBOHEM HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI

Hormonální antikoncepce změnila svět. Je spojovaná se sexuální revolucí i ženskou rovnoprávností. První pilulky se začaly prodávat v roce 1960 a jsou tu s námi tedy více jak 60 let. To je dostatečně dlouhá doba na to, aby se dalo hodnotit, co přinášejí a co naopak berou. Je čas jim poděkovat za to, co nám ženám umožnily a dát jim sbohem pro to, co nám způsobují.

Tenhle článek jsem neplánovala, vybočuje z konceptu mého blogu, který je o kosmetice a náhledu chemičky na ni. Chodí mi ale hodně e-mailů, kde se řeší společné téma: vysadila jsem antikoncepci a hodně se mi zhoršila pleť – poraďte, co s tím. A to je i pro mě opravdu TÉMA!

Sama bojuji s mastnou pletí a akné od 13 let, v patnácti jsem kvůli tomu dostala antikoncepci a tu zobala 8 let. A je to tu samou dobu (8 let), kdy jsem ji vysadila.

Protože jsem se zhoršení pleti ukrutně bála, připravila jsem si tenkrát celý „akční balíček" opatření, jak beďarům zabránit. Nebudu vás napínat, jak to dopadlo: pleť se mi nijak rapidně nezhoršila (věřím, že to bylo díky mé péči) a dneska, když někomu řeknu, že mám problematickou pleť, tak většinou následuje odfrknutí, že by teda chtěl taky mít „tak problematickou" pleť jako já. Prostě a zkrátka to dopadlo dobře a já si řekla, že o svých tricích nebudu psát zákaznicím jen do mailů, ale že to hodím na blog.

CITLIVÉ ZÁLEŽITOSTI

No a potom mě napadlo, že by ve článku asi měl být nějaký úvod o tom, že jsem přestala brát antikoncepci a proč vlastně. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc ve mně rostla potřeba podělit se o své zkušenosti – hlavně s těmi ženami, které prášky berou a třeba přemýšlejí o vysazení. Antikoncepce je ale úzce spojena s nejintimnějšími záležitostmi – psychikou, sexem a zdravotním stavem – a proto jsem dlouho váhala, jestli je na blog o kosmetice vhodné psát o těchto zážitcích. Asi není, ale nedá mi to: je to pro mě tak strašně důležité téma, které mi doslova změnilo život, že se na chvíli pokusím odložit svoji přirozenou stydlivost hovořit o těchto věcech nahlas a podělím se s těmi, koho to zajímá, o své zkušenosti. I kdyby se díky tomu jen jedna žena zamyslela nad tím, co ji antikoncepce dává/bere, tak za to článek stál. Samostatný blog o péči o problematickou pleť v období vysazování prášků bude brzy následovat a bude již prost mého filozofování nad antikoncepcí.

JAK TO BYLO SE MNOU

Teď už k věci: jak jsem psala, prášky jsem užívala více než 8 let. Začala jsem je brát, tak jako mnoha dívek, nikoliv kvůli ochraně před nechtěným početím, ale kvůli akné. A to rovnou legendární Diane – zázračný to lék na ošklivou pleť. Gynekoložka na mě koukla, zhodnotila situaci a šup, už jsem si to bez jakéhokoli vyšetření štrádovala do lékárny. Život s prášky byl sladký – menstruace na den přesná, rapidní zlepšení pleti a brzo také výhoda bezpečného sexu.

Asi úplně první divnou zprávu, kterou jsem v souvislosti s hormonální antikoncepcí (HA) slyšela, byl příběh mojí sestřenky, která mi vyprávěla o své stejně staré (= mladé) sousedce, kterou jednoho dne našli ráno v posteli mrtvou. Vyšetřováním se prý ukázalo, že se tak stalo kvůli trombóze a zástavě srdce. Kvůli tomu, že u tak mladé a štíhlé holky nikdo nepředpokládal, že by mohla být rizikovou skupinou, a proto ji nikdo při nasazování HA nevyšetřoval. No, věci se dějí a příběhy se vyprávějí... jsem si říkala a ani nad tím nijak víc nepřemýšlela, vždyť prášky okolo mě braly všechny. Červíčka do hlavy mi to ale přeci jen nasadilo a jako bych od té doby začala kolem sebe čím dál více slýchat o rizicích HA a trombóze. Nakonec jsem se začala bát a protože mám v rodině anamnézu, která napovídá, že bych mohla být rizikovou skupinou, tak jsem se i přes neochotu své gynekoložky probojovala až k vyšetření trombotických stavů (dopadlo dobře) a začala brát prášky s nejnižšími možnými dávkami hormonů. Takže jsem velkou většinu času svého braní antikoncepce brala nízkohormonální prášky, které by měly být nejšetrnější.

Je těžké vzpomínat na to, jaká jsem byla osobnost, když mi bylo 15 let (je to už dávno). Ještě těžší je spekulovat nad tím, jaká bych byla, kdybych nebrala do svých 24 let HA. Je ale pár záležitostí, které si dobře vybavuji a o kterých teď už bezpečně vím, že souvisely s HA.

SEX? AHA, SEX...

První zkušenosti tohoto rázu přišly ve stejnou dobu jako nasazení antikoncepce. Sláva, partnera jsem si vybrala ještě „nezapráškovaná" (už jste o tom určitě slyšeli – existují výzkumy, které tvrdí, že ženy, které berou HA, ztrácí čich a přestávají vnímat, jaký partner se k nim přirozeně hodí). Vyplatilo se, jsme spolu doteď (jo, je to už dlouho :-) a partner mi voní i po vysazení!

Začátky byly roztomilé, přitahovali jsme se a radost z nového a neobjeveného z nás tryskala. Což nám (MNĚ!) vydrželo tak... dva roky? Potom se plíživě začalo dít něco, co jsem léta považovala za normální a přirozené – téměř 100% nezájem o sex. Sex pro mě byl léta téma, které mě opravdu nezajímalo. Vlastně jako bych nechápala, co na něm všichni mají, proč by se vlastně měl řešit a přemýšlet nad ním. Vždyť bylo vždycky tolik zábavnějších a zajímavějších věcí kolem. Atraktivnost intimností pro mě byla asi taková, jako by mi někdo nabídl, že si s ním můžu jít hrát za dům na vojáčky a střílet při tom na sebe z imaginárních zbraní – klacíků. Takže nulová, prostě nezájem... A bylo to tak pro mě úplně normální, pohodlné. Žádný problém prostě.

Až na jednu věc – partner to samozřejmě nevnímal stejně jako já a dodnes mám v živé paměti, jak jeho opravdu citlivé, jemné diskuze na toto téma končí mým pláčem. Bylo mi to vždycky líto, cítila jsem, že je to pro něho opravdu závažné téma a nechápala jsem, jak je možné, že tomu přikládá vůbec nějakou důležitost – vždyť pro mě to bylo to poslední, co by se mělo řešit. Když už náhodou k nějakým takovým věcem došlo, tak jsem byla překvapená, že je to vlastně fajn, ale na dlouhou dobu stejně stačilo...

Ach, ten pocit, když jsem poprvé slyšela, že antikoncepce ovlivňuje chuť k sexu. Prvně jsem tyto informace úplně ignorovala, protože mě o něčem tak nezajímavém vůbec nebavilo přemýšlet. Ale pak jako by se nabalovaly a nabalovaly a ke konci, když už jsem seriózně přemýšlela o vysazení, už o tom mluvila minimálně polovina mých kamarádek. (Jen vsuvka: o skončení s HA jsem dlouho ani nepomyslela, řečem o negativních dopadech jsem moc nevěřila a hrozně jsem se bála akné).

Lidi, ve stručnosti: funguje to! Ani ne po dvou měsících se stalo něco, čemu jsem snad ani sama nevěřila – začala jsem chlapy vnímat jako chlapy. A svého partnera taky. Kamarádky měly pravdu a ani já nebyla výjimkou. Ze začátku jsem se bála, že to je jen nějaká přechodná fáze a že to určitě zase zmizí, ale nezmizelo. Dneska mi už nezbývá jen děkovat svému milému, že se mnou moje nešťastně utlumené období vydržel.

FYZICKÉ ZÁLEŽITOSTI. PRSA, MIGRÉNY A TAK...

S antikoncepcí (a jejím vysazením) se často řeší téma váhy. Protože je tenhle článek celý jen o mých vlastních zkušenostech, tak k tomuto tématu moc nepřispěji – jak mi příroda nadělila problematickou pleť, tak hmotností na mě šetřila, proto jsem váhu neřešila ani v souvislosti s prášky. Mám ale pocit, že jsem po vysazení spíš shodila a ani kolem sebe nemám žádné kamarádky, které by začaly nějak rapidně přibírat. Co se týče fyzična, tak se mi po vysazení HA zmenšila o jedno číslo prsa (a vůbec to neva, stejně prsa ovlivněná HA nevypadají nijak super, vlastně je to takový nácvik na to, jak budeme vypadat, až je budeme mít nalité mlékem).

Mezi další velkou věc řadím úplné vymizení nezávažných gynekologických problémů, které ale zná skoro každá žena a ví, že svědění není nic příjemného. Dokonce jsem si kvůli tomu přestala dělat moje milované dlouhé koupele ve vaně, ale tím to nebylo – stačilo přestat brát prášky a za celou dobu jsem tento problém už ani jednou (!) neměla.

A pak jedno velké, vážné téma: migrény. Už nevím, kdy jsem měla svoji první migrénu. Vlastně jsem ani dlouho nevěděla, že je to opravdu migréna a ne jen silnější bolest hlavy. Nikdy jsem při nich nezvracela, ale zato mi vypadávaly kousky obrazu před očima. Docela nepříjemná a strašidelná záležitost, kterou jsem nakonec řešila i s neurologem, který konstatoval právě migrénu. Objevila se tak jednou za dva měsíce a já ji považovala za důsledek nevyspání a špatné polohy sezení. Řešení: speciální prášek, postel a tma. Prostě výpadek na 24 hodin. Nechci tvrdit, že migrény s vysazením HA ihned a zázračně zmizely, ale asi tam nějaká souvislost z prášky byla, protože jsem poslední migrénu měla před 2 lety a nejsem sama, kdo tuto zkušenost popisuje.

PSYCHICKÉ ZÁLEŽITOSTI – JSME CYKLICKÉ ŽENY?

Antikoncepce ve mně neutlumovala jen chuť na sex, ale úplně všechno. Hrozně těžko se to popisuje, nejsem ani psycholog ani novinářka, ale prostě jako by celý život byl potažený nějakou poloprůhlednou látkou a já se dívala skrz ni. Průšvih vidím v tom, že když má člověk tuto „látku" sám před očima, tak o tom samozřejmě neví. Považuje sebe i vše, co se mu děje, za normální. Napadá mě ještě jedno přiblížení: jako bych si pořád říkala „a to je už opravdu ono?" Prostě proplouváte životem, věcí se nějak dějí a vy plujete s ním. To ségra má, co se týče psychiky, mnohem konkrétnější poznatek: její předmenstruační fáze byla v antikoncepční době pro okolí peklo, hlavně pak pro jejího partnera – až dneska, když už prášky nebere, si dokáže přiznat, jak moc byla protivná a nesnesitelná, takový ostnatý ježek.

Díky odhození svého pilulkového závoje jsem objevila spoustu nových věcí, třeba knihu Cyklická žena. Zase – trvalo mi trochu déle, než jsem do ní skutečně nakoukla, protože to, co prezentuje, mi v područí antikoncepce připadalo úplně nesmyslné. Už samotný název zní trochu pošahaně, ale přiznávám to a ráda: jsem žena a jsem cyklická a je to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy zjistila!

Pro ty, kteří vůbec nevědí, o co jde: koncept vychází z toho, že žena je přirozeně - aniž by pro to musela cokoliv dělat - cyklická. Cyklus má celkem čtyři fáze a každá vychází na cca 1 týden a díky tomu je každá z nás tak trochu 4v1, minimálně :-) Během menstruace unavená, ospalá, ale hluboce ponořená do sebe a schopná intuitivně přemýšlet o svém životě a budoucnosti. Po skončení dynamická, plná sil, s ostrými lokty a bystrým mozkem. Poté empatická, připravená naslouchat, bavit se ve společnosti i posteli. A nakonec, před menstruací, citlivá, možná podrážděná, ale zároveň úžasně nápaditá a kreativní. Hádejte, v jako fázi píšu tenhle článek :-)

Zní vám to směšně nebo ezo nebo Jánevímcoještě? Chápu a respektuju, každý žijme, jak umíme. Mně objevení vlastní cykličnosti změnilo život, dovolilo vnímat se mnohem jemněji a citlivěji a chápat, že ne každý den je posvícení. Například v době menstruace dovolím sama sobě přiznat si, že jsem vyčerpaná. Taková maličkost, která by měla být normální, ale kdeže – dříve jsem se za to nesnášela a myslela si, že jsem lenoch. Naopak, když mám správnou fázi, vydržím pracovat 14 hodin denně a pak ještě polovinu noci prokalit. Každý tento koncept vnímá po svém, já jsem mu vděčná za pochopení svých biorytmů (možná vás napadá – Biorythme. Ano, ano, je to ono...) a spoustu praktických věcí, které jsem aplikovala do svého každodenního života. Prostě jsem se naučila netlačit sama na sebe, poslouchat svoje tělo i duši a žije se mi nádherně.

DOČETLI JSTE AŽ SEM? UF, DÍKY!

Na závěr jen maličkost, kdyby to nebylo z článku dostatečně znát: jedná se o moje vlastní zkušenosti. Věřím, že každý jsme jiný a proto i zkušenosti každého z nás jsou jiné. Já osobně jsem šťastná, že jsem našla odvahu hormonální antikoncepci přestat užívat a znám opravdu hodně žen kolem sebe, které to vnímají stejně. Ale znám i takové, kterým život s HA vyhovuje a neměnily by ;) Proto se snažme vnímat sebe samé a přemýšlet nad tím, co udělá dobře nám.

FOTKY

1. Úvodní fotka: https://www.splitshire.com/

2. By Bryancalabro (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons

3. - 5. https://www.instagram.com/planetprudence/