MICELÁRNÍ VODY • Šetření času, nebo nepřítel?
Slovo „micelární" na zákazníky funguje a je dneska synonymem pro dokonalé očištění pleti. Pojďme se spolu podívat na to, jestli za to všechen ten micelární zázrak stojí.
M I C E L Á R N Í V O D Y
Šetření času, nebo nepřítel?
Dnešní doba by se dala označit za „micelární". Alespoň při pohledu na regály v drogeriích, kde můžeme koupit nejen micelární vody, ale také micelární šampóny nebo micelární ubrousky. Je zřejmé, že slovo „micelární" na zákazníky funguje a je dneska synonymem pro dokonalé očištění pleti. Pojďme se spolu podívat na to, jestli za to všechen ten micelární zázrak stojí, nebo je to jenom nafouklá bublina.
Jak to vlastně funguje?
Jednomu by se zdálo, že micely musí být něčím téměř kouzelným. Ve skutečnosti patří do světa tenzidů (mycích látek); a těm nikdo žádné magické vlastnosti nepřipisuje. Známe je každý, protože se s nimi setkáváme v mnoha produktech - od mýdla na ruce až po prací prášek. Nejsou tedy žádnou tajnou ingrediencí, kterou když výrobce přidá do výrobku, tak se z něj rázem stane „micelární".
„Micelární" je každý produkt, ve kterém se vyskytují různorodé tenzidy v dostatečné koncentraci pro tvorbu micel. Určitě víte, že jsou to právě tenzidy, díky kterým zvládají mycí přípravky odnášet špínu, mýt. A takovou schopnost mají i micely: stejně jako všechny tenzidy umí smíchat jinak nemísitelné. Například vodu s mastnotou, díky čemuž ji odstraní pryč.
Co tedy dělá „micelární" produkt micelárním? To, že se do něj přidá tenzid, který umí čistit – a v ideálním případě to zvládá jemně a bez podráždění. Jemnost je u těchto výrobků hlavním očekáváním, proto se v micelárních vodách nesetkáme s tradičními tenzidy, například SLS/SLES.
Co se vybaví vám, když se řekne „micelární"? Vsadím se, že to bude něco ve smyslu „efektivní čištění", ale zároveň „jemné čištění". O to více je s podivem, co všechno můžeme v micelárních vodách najít.
Konvenční vs. přírodní micelární vody
Na trhu dnes najdeme stovky produktů, takže si každý může vybrat podle svých preferencí. Přírodní micelárky obsahují například tyto tenzidy:
Polyglyceryly (např. -4 Caprate, -6 Caprylate, -10 Laurate ad.),
Extrakt z mydlice (Saponaria),
Glukosidy (např. Decyl-, Caprylyl/Capryl- nebo Coco Glucoside),
Sodium Cocoyl Glutamate a další tenzidy.
Ostatní složky mohou být velmi rozmanité a často bohužel i relativně problematické (například alkohol, syntetická parfemace, různé „retro" přírodní konzervace typu Potassium Sorbate, Dehydroacetic Acid atd.). I u přírodních micelárek tedy nepřekvapivě platí, že milovnice*ník skutečně přírodní kosmetiky vybírá podle seznamu ingrediencí, nikoliv podle přední etikety.
Když se přesuneme ke konvenční kosmetice (já tak nazývám opak kosmetiky přírodní), tak se mi často při pohledu na obal světoznámých značek tají dech: PEGované složky a poloxamery, barviva, parfémy, opravdu zastaralá konzervace (Diazolidinyl Urea) a další lahůdky nejsou žádnou výjimkou, a to ani pro citlivou oblast očí.
Princip předběžné opatrnosti
Jasně, všechny používané ingredience jsou legální a dle současné evropské legislativy zcela bezpečné. Pokud ale micelárku používáme denně, jedná se o poměrně častou expozici, a tak možná stojí za to připomenout starý dobrý princip předběžné opatrnosti: Pokud se můžeme složce, okolo jejíž bezpečnosti se vedou vědecké diskuze, bez větších dopadů na kvalitu života vyhnout, může být výhodné to udělat a nečelit tak potenciálním rizikům (která se třeba nikdy nenaplní, možná ale jo).
Určitě není nutné začít panikařit a okamžitě veškeré micelárky zlikvidovat. Vždy je třeba přemýšlet v širších souvislostech: jak často výrobek používám, kam ho používám, jaký je stav pokožky, na kterou ho nanáším, jaké další výrobky pak používám atd.
Pojďme se nyní podívat na ingredience, které jsou s konvenčními micelárkami spjaté nejvíce:
Cetrimonium Bromide
Cetrimonium Bromide (CTAB) se do micelárních vod přidává pro své čisticí schopnosti, kterými ale výčet jeho vlastností nekončí; kromě nich je to také funkční kondicionér (najít ho tedy můžete i v přípravcích na vlasy) a konzervant. Když je jako konzervant použit, je jeho obsah ve finálním přípravku omezen legislativou na max. 0,1 %. Tato koncentrace bývá typická i pro micelární vody, je ale dobré uvědomit si, že zde plní i jinou (čisticí) roli, proto může být teoreticky použit i v koncentraci vyšší.
Cetrimonium Bromide se řadí mezi kvartérní amoniové sloučeniny, které jsou známé tím, že mohou způsobovat podráždění pokožky, a to i v nízkých koncentracích. Podle jedné studie (1) byl konkrétně CTAB (v koncentraci 0,5 %) označen jako druhý nejčastější alergen po konzervantech a jako jeden z původců PSC (Pigmented Cosmetic Dermatitis, což je pigmentace vyvolaná opakovanou expozicí určitým složkám).
Bezpečností CTAB se zabýval také Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (SCCS), což je poradní orgán Evropské komise, který vydává tzv. Opinions k surovinám, na jejichž základě dochází k úpravám kosmetické legislativy. Poslední Opinion, který se zabývá skupinou sloučenin zahrnující i CTAB, ovšem vyšel již před mnoha lety (v roce 2009) (2). Zajímavé je, že ani studií zabývajících se CTAB není k dispozici nikterak mnoho. Je tedy otázkou, kdy se dočkáme nového Opinion a co přinese případné přehodnocení dosavadních poznatků díky posunu na poli používaných vědeckých metod.
Ethoxylované sloučeniny
Mezi další složky, se kterými se v micelárních vodách můžeme potkat, patří poloxamery a PEGované sloučeniny. Co je na nich potenciálně problematické? Chemická reakce, díky níž je získáváme, probíhá za účasti ethylenoxidu a jako vedlejší produkt může vznikat 1,4-dioxan. Obě jmenované složky jsou spojovány s karcinogenními vlastnostmi (1,4-dioxan je označen jako „možný karcinogen pro člověka" (3) a ethylenoxid je potvrzeným karcinogenem (4)).
Příklady ingrediencí v kosmetice, které mohou tyto nežádoucí kontaminanty skrývat:
Různé Poloxamery (rozlišují se čísly, např. Poloxamer 184, 124, 407),
Různé typy PEG neboli polyethylenglykolů (např. PEG-40 Hydrogenated Castor Oil, PEG-8, PEG-6 Caprylic/Capric Glycerides, PEG-7 Glyceryl Cocoate),
Polysorbáty (opět rozlišené čísly, např. Polysorbate 20 nebo 80),
A nezapomeňme také na častou složku šamponů, Sodium Laureth Sulfate (SLES).
I když se technologie výroby těchto složek neustále vyvíjí a množství kontaminantů se v průběhu let o hodně zmenšila, stále se mohou v těchto ingrediencích nacházet. Záleží tak na výrobcích kosmetiky, zda zvolí surovinu s deklarovaným maximálním obsahem 1,4-dioxanu, nebo tuto záležitost zohledňovat při výběru dodavatele ingrediencí nebudou.
Legislativa platná v EU tuto problematiku prozatím razantně neřeší, pouze 1,4-dioxan je zakázaný jako samostatná složka - nesmí se do kosmetiky záměrně přidávat. Pokud ale vzniká jako vedlejší produkt při výrobě surovin, není považován za surovinu a nedostane se tak ani do seznamu složek na obalu. Vědecký výbor vydal Opinion s doporučením ohledně jeho maximálního obsahu v kosmetických přípravcích, který činí 10 ppm (10 částic v jednom milionu). Další krok ohledně implementace do platné legislativy zatím v souvislosti s 1,4-dioxanem ale nenastal.
Americká FDA je tedy dnes (rok 24/25) oproti EU v této problematice dál. Ve státě New York byl v prosinci 2019 podepsán zákon, jež stanovuje harmonogram pro řízené omezování 1,4-dioxanu v kosmetických přípravcích; a to postupným snižováním jeho obsahu. Konkrétně pro kosmetické přípravky začal ke konci roku 2022 platit obsah max. 10 ppm. Od r. 2025 musí navíc ministerstvo ochrany životního prostředí v New Yorku každé dva roky toto číslo vyhodnotit a zvážit, zda ho ještě nesníží.
Bylo by ale nespravedlivé tvrdit, že EU výskyt tohoto kontaminantu v prostředí nezkoumá. Například v roce 2021 vydala ECHA (European Chemicals Agency) dokument (5), který se 1,4-dioxanem podrobně zabývá a označuje ho jako látku vzbuzující mimořádné obavy (z mnoha důvodů, mezi které patří například jeho dlouhodobé přetrvávání v životním prostředí, pokud se do něj dostane – například do pitné vody). Zdá se, že téma pitné vody rezonuje i v USA, soudě například podle EPA (U.S. Enviromental Protection Agency), která poznamenává (6), že kosmetika není významným zdrojem 1,4-dioxanu v porovnání s jinými potenciálními zdroji, jako jsou například průmyslové výpustě do vodních zdrojů (a tedy i do pitné vody).
Proč nejsem velkou fanynkou micelárních vod?
Důvod číslo 1: Najít micelární vodu, která se mi líbí složením, je opravdu složité. O konvenčních vůbec neuvažuji... a i mezi přírodními je to kumšt. Když mi něco na trhu chybí, většinou to vyřeším vlastním produktem. Tak vás možná nepřekvapí, když vám prozradím malé tajemství: Víte, že i my máme micelárku tak trochu v nabídce? Není jí nic jiného než náš odličovač očí, který se některým přírodním micelárkám přibližuje díky použitým tenzidům. I když to není opravdová micelárka (např. je mnohem výživnější díky obsahu skvalanu), budiž to důkazem, že nejsem „bojovnicí proti micelárním vodám". Jen bych ráda, aby se mluvilo více o důvodu číslo dva.
Důvod číslo 2: Micelární vody se často používají tak, že pleti škodí.
Pojďme se na to podívat blíže: Micelární voda je z podstaty věci tenzidový (mycí) přípravek. Obsahuje jiné typy tenzidů než sprchový gel nebo šampón, ale přesto je obsahuje. Tenzidy jsou potřebnou skupinou kosmetických surovin, bez kterých si kosmetický svět už nedovedeme představit. Nicméně mají i své stinné stránky:
Mohou narušovat kožní bariéru (7). Zdravá bariéra chrání pokožku před ztrátou vody a vstupem dráždivých látek, takže je vhodné si ji hýčkat.
Narušená kožní bariéra může také zhoršovat stavy pleti se sklony k akné a zaníceným pórům.
Narušení kožní bariéry
Komfort pokožky umí narušit kde co (kromě obsahu tenzidů například to, když má micelárka neoptimální pH). Zásadní tady je, že krátkodobé narušení tohoto komfortu zdravá pleť zvládne bez problému, a tak má cenu zamýšlet se i nad druhou proměnnou této otázky: narušuji ho opravdu jen krátkodobě?
Když micelární vodu používám tak, že je to jediný krok čisticí rutiny, tak se dá s jistotou odpovědět, že ho narušuji dlouhodobě. Proč? Když se micelární voda po použití ničím nesmyje / nedočistí, na pleti zůstávají její zbytky, které do ní pak ještě další péčí navíc pěkně zapracovávám.
Aby to nebylo tak jednoduché, pojďme do micelární rovnice vnést ještě jednu proměnnou: Opravdu pleti narušuji komfort? Protože jestli ne, tak není co řešit a klidně micelárku smývat po použití nemusím. Pokud máme zdravou pleť (bez diagnóz typu ekzém, růžovka, různé dermatitidy atd.), tak pro vás mám dobrou zprávu: spokojený obličej poznáme snadno: Nepne. Netrápí nás šupinky. Není začervenalý a neustále podrážděný. A akné a zanícené póry zná jen výjimečně.
Poznáváte se v tom i přesto, že dlouhodobě používáte micelární vodu a nesmýváte ji? V takovém případě (neironicky) gratuluji a pokračujte v tom dále, protože jste perfektně propojili sebe a produkt, který vašemu typu pleti dobře sedí.
(A to je i důvodem, proč specifickým typům pleti – zejména zralé a geneticky suché – ráda doporučím, aby náš odličovač Okno do duše klidně zkusily nesmývat; je totiž velmi pravděpodobné, že díky svému složení - ve kterém i přes použité tenzidy převažuje pečující a výživná složka - takovým zákaznicím opravdu parádně sedne.)
Akné, zanícené póry
Komu ho naopak doporučím pouze jako první krok čisticí rutiny, je zcela opačný typ pleti: mastná, smíšená, se sklony k akné a zaneseným pórům.
Stejně jako náš odličovač radím této pleti smývat důkladně i každou micelární vodu. Ta sice většinou není tak výživná jako Okno do duše, i přesto není výhodné nechávat na obličeji tenzidový systém dlouhodobě. Mastná pleť má tendenci produkovat více mazu, což v kombinaci se zbytky mycích látek může vést k ucpávání pórů a tvorbě komedonů.
Opět, vy jste tím, kdo svou pleť zná nejlépe, takže jestli dáte za nějakou micelárku ruku do ohně, proč ne. Pokud ji ale tak nějak automaticky používáte jako jediný čistič (nebo ji dokonce používáte místo pleťové vody / tonika, au au) a máte pocit, že ať s akné děláte, co děláte, nelze s ním hnout... tak je to možná bod k přemýšlení.
Jak tedy správně?
Micelární vody jsou báječným pomocníkem při cestování. Téměř každá pleť snese pár dní nedokonalé rutiny a nám to ušetří mnoho místa v batohu.
Pokud micelárku používáte v denní rutině, dovedu si představit její nesmývání zejména v odličování očních partií. Pokud jste našli takovou, co nedráždí a nevysušuje, není třeba oči dále dočišťovat.
Kde bych byla naopak opatrná, to je používání micelární vody na celý obličej: můžete to dělat, ale ideální je pleť po jejím použití ještě dočistit (kvalitní pleťovou vodou nebo tonikem; co znamená v mém světě slovo kvalitní, se dočtete na konci tohoto článku).
Pokud micelárku používáte jako jediný krok čištění, pozor na kvalitu vyčištění pleti: pleť je třeba čistit tak dlouho, dokud tamponek není bez poskvrnky!
Nezaměňujte micelární vody s toniky a pleťovými vodami. Je to jiný typ produktu – micelárka čistí, tonikum / pleťová voda by měla harmonizovat pH a ideálně také být již prvním krokem péče (tedy dodávat specifické aktivní látky, například vysoce hydratační).
Micelárka je nevhodný podklad pro rostlinné oleje a naše krémy, kdežto kvalitní tonikum je podklad skvělý.